Na poušti

4. srpna 2006 v 23:52 | Die in sludge |  Když padá nebe..
Na poušti
Hroby dávných králů
ošlehané pouštním větrem
mohyly čnící z písku
v krajině slunce a smrti
malá pálící zrnka
zařezaná v očích
a plná ústa žlutého moře
co mě dusí
Tam ukryl jsem se
před světem a lidmi
by mě víc nebylo
a trpěl jsem jen sám
se stále živou představou
tvou krásnou, plápolající
imaginací tvého úsměvu
v krajině fatamorgán
kde není nic, než
tvá vzdušná bytost
a skutečný Já
má pravá bolest
a levá chyba úsudku
Tady, mezi mlčícími dunami
dlím a naživu zůstávám
o vědru vody a potravě
jíž bůh dodává mi skrze nebe
a vášeň udržuje tep mého srdce
puls mám, neb v sobě
ještě pořád cítím tebe
Co děláš teď a kde jsi
ne! nemusím to vědět
mě živí jen má paměť
s níž vstříc blízké smrti
mohu s odevzdáním hledět
má lásko, královno elfů
z mého prachu
vzejde zde, uprostřed smrti, les
a ty tu jednoho dne zabloudíš
a z mého těla
utrhneš si černý bez
a pozřeš konečně mou utrápenou duši
pak teprve, jak nikdy předtím
spojíme se
teď je však ještě příliš brzy
teď ještě mé srdce
z posledních sil
buší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 die in sludge die in sludge | 6. srpna 2006 v 2:42 | Reagovat

Mužete mi tak akorát......

2 Milamber Milamber | 15. srpna 2006 v 0:14 | Reagovat

pozor dej na sílu Valheru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama