Temné struny

11. října 2006 v 8:47 | Die in sludge |  Když padá nebe..
Temné struny
Výboje bílého atmosférického světla
vnitřní integrita se rozpadá
rozpojené synapse mozkové kafilérie
vichřice se plazí po rozpáleném těle
v hluboké chladivé noci
následuje pád do lůna páchnoucí propasti
a pak její dno
a pak další
ještě děsivější cesta
začíná

Vzdálené hlasy, podvědomě tušené
vřeští jak tlupa zlých skřetů
smějí se, leč nemluví
snad rozumí jen
sami sobě

Zastavil jsi v husté smetanové tmě
nic nevidíš a vše tu piští, řve
škrábe a naříká
A tam, ve středu toho hrůzného pekla
se naráz vlídné světlo rozsvítí
až éterická dívka vzejde z něj
jak jen teď mohla přijít radost??!!
mazlí se s tebou, hladí tě
laská rty
a když tě nakonec zlomí
nevládneš si
miluješ ji a musíš mít
miláčka
poslední oheň ve tmě
na konci světa
tam ústy vstoupí do tebe, parazit
počne tě žrát zevnitř zaživa
a ostřím svých drápů řeže
do srdce zas a znova
a jsi zas zpátky ve tmě
skončit to nemá, jenom trvat

Další cesta ráno přichází
za šarlatového rozbřesku
podivné zatuchlý pelech našel sis
dva opilé centauřany
vidíš skrze oční sliz
skoro všemu rozumíš už

''Automat furt dává, vole
dáme ještě rundu, píčo''
nonstop kde se vše točí v bludném kole
a trosky tady padaj na zem
a ani tam nejsou zcela dole

unikáš prvním ranním vrakem
zbytečně, jen přejedeš svůj cíl
tak zase se vracíš
jen abys zaspal znovu, ještě dýl
další procitnutí přichází
promněš oči a rozlepíš je
jsi zas zpět
na odstavné koleji
a opět slyšíš ty důvěrné známé skřeky
jak z propasti tě volají

Z toho místa zkrátka není úniku
je to tak prosté
svazky a vlákna cest sbíhají se zde
chlast, nenávist k sobě, ospalky
a temně rudé ranní zvratky
je ti z toho všeho zle

katarze a přání nevědomí
svírající stěny z umakartu
sahají ti ke krku jak had
nevíš jestli vystoupit a utíkat
hledat cestu odtud pryč
či osudu nevyhnutelného konce
se poddat snad
duší stár a opuštěný
tělem však stále ještě mlád

tvé palivo i potenciál
se zcela vyčerpal
nádory bolesti v tobě bují
městem si táhneš kusy sebe
po ránu ulicemi jdeš
dál a dál

tvou zkřehlou mršinu
najdou za čas kdesi v poli
těžko dřív by tě hledal někdo
a kdo pak to zhnilé tělo pozná?
a koho to zabolí?
skutečně zabolí?
vepsané známky v kůži máš
že trpět musels
ať už za cokoli..
A tak tanec větrných vírů
obalil tě spadaným barvitým podzimem
mračna krkavců zastiňují slunce
v posledním stahu schoulil ses do klubka
a bezvládně pad na vlhkou zem
mrtvolo jednorožce
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama